Obecní znak a vlajka

V roce 2019 zastupitelstvo obce Chrást schválilo návrh zadat objednávku zpracování obecního znaku a obecní vlajky, které do té doby obci chyběly. Nebyl to úplně lehký úkol, ale se ctí se ho zhostil historik, archivář a knihovník, heraldik a vexilolog, PhDr. Zdeněk Kubík.

Představou zastupitelů bylo, aby znak i vlajka obsáhly určitým způsobem zobrazení všech našich 4 vesniček, tedy Namnic, Oslí, Lisovic i Chrástu jako takových, ale zároveň aby vyjadřovaly jejich soudržnost a nerozdílnost.

V průběhu pořizování znaku a vlajky obce jsme se setkali s různými úskalími. Každý návrh musí schválit podvýbor Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky pro heraldiku a vexilologii, jemuž schválení doporučují či nedoporučují odborníci z daného oboru. Dvakrát jsme byli se žádostí neúspěšní, přičemž rozhodovaly opravdu maličkosti v podobě velkého množství tzv. figur, nebo nepřípustného použití barev. Občas platí do třetice všeho dobrého, což byl nakonec i náš případ, takže v červnu 2022 jsme se mohli radovat, že náš 3. návrh byl odborníky doporučen ke schválení a nakonec i výše uvedeným podvýborem schválen.

Více o znaku a vlajce přináší následující výklad, rovněž od zpracovatele PhDr. Zdeňka Kubíka.

______________________________________________________________________________________

Úvodem je vhodné zmínit, že dle základních heraldických pravidel se v každém znaku používají i popisují tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i doplňková tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení „kovů na barvy“ nebo „barev na kovy“ (čili kovových figur v barevných polích štítu nebo naopak barevných figur v kovových polích štítu).

Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) jen z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele štítu, proto (zdánlivě) obráceně, takže heraldicky vpravo (nahoře) je v tomto případě figura brány do dvora.

Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky sněmovním Podvýborem pro heraldiku a vexilologii závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku i listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena. Viz též zákonné popisy v Registru komunálních symbolů (REKOS) na webu Poslanecké sněmovny.

Zastupitelstvem schválené a rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny č. 30 ze dne 23. června 2022 udělené obecní symboly vyjadřují tyto skutečnosti:

Zelená je barvou naděje a obnovy i rekrace (venkovské krajiny lesů, luk a polí), modrá pak (mariánskou) barvou víry a smíření, samozřejmě též hluboké vody i dobrého povětří.

Heroldské čili geometrické figury zlatého kůlu (tj. žlutého svislého pruhu) a stříbrného vlnitého břevna (tj. bílého vodorovného pruhu) evokují řeku Skalici, přes kterou vede starobylá a významná (památkově chráněná) poutní cesta (lemovaná kaplemi) na Svatou Horu u Příbrami.

Současnou obec tvoří čtyři části (vsi Chrást, Lisovice, Namnice, Oslí), které proto zastupují čtyři obecné čili všeobecně známé figury, provázející oba výše zmíněné „pruhy“.

Brána připomíná historický manský dvůr v Lisovicích a mlýnské kolo zastupuje mlýn v Oslí. Radlice z pluhu pak selské statky v Namnicích a hvězda Chrást, konkrétně místní legendu o zázraku v podobě dochovaných otisků šlépějí Panny Marie, které jsou dodnes navštěvované. Proto je tato hvězda (z mariánské hvězdné svatozáře) záměrně dole.

Závazný blason (čili odborný heraldický slovní popis, podle kterého je každý zkušený heraldik schopný znak správně nakreslit, aniž by nutně musel vidět prvotní předlohu) znít takto:

Zlatým kůlem zeleno-modře polcený štít. V obou polích stříbrné vlnité břevno. Vpravo nahoře zlatá dřevěná prázdná brána s valbovou střechou, dole čelně postavená stříbrná radlice. Vlevo nahoře stříbrné mlýnské kolo, dole zlatá hvězda.

Na stožár vztyčovaná obecní vlajka (nebo prapor pevně spojovaný s žerdí) opakuje všechny výše popsané tinktury i figury jejich převedením ze (svislého) štítu znaku do (vodorovně) obdélníkového tzv. listu vlajky (praporu) o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (daném státní vlajkou České republiky). Pouze znakové vlnité břevno je vexilologicky zobrazeno v podobě (pro vlajky typického) rovného pruhu, jehož vlnění zajišťuje vlání ve větru.

Jedná se proto o tzv. heraldicko-vexilologickou vlajku, shodnou právě díky čtyřem obecným figurám se znakem, takže snadno (i laikem) identifikovatelnou a poznatelnou. Zatímco základní heraldická hvězda je šestihrotá (popisuje se tedy pouze vyšší nebo nižší počet hrotů), ve vexilologii je primární hvězda pěticípá (hlásí se proto vždy jen odlišný počet cípů než pět). Závazný popis ji definuje takto:

List tvoří tři svislé pruhy, zeleno-bílo-zeleně dělený v poměru 5 : 2 : 5, žlutý, široký jednu dvanáctinu šířky listu, a modro-bílo-modře dělený v poměru 5 : 2 : 5. V zelených polích nahoře žlutá dřevěná prázdná brána s valbovou střechou, dole čelně postavená bílá radlice. V modrých polích nahoře bílé mlýnské kolo, dole žlutá šesticípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Při popisu vlajky (praporu) se totiž, na rozdíl od blasonu znaku, nikdy nemluví o zlaté či stříbrné tinktuře kovu, jako u hmotově pevného štítu (kde se plátkový kov kdysi reálně používal), ale vždy žluté a bílé barvě vlající tkaniny, z níž se vyrábí (tiskne a vyšívá).